Žáby (Anura, syn. Salientia) jsou jedním z řádů obojživelníků. Všechny žáby jsou gonochoristi.
Národní názvy řádu žáby v minulosti: obojživci žábovití, obojživelníci bezocasí, bezocasí.[1]
V současnosti je známo asi 2500 druhů žab.[2] Žáby tvoří okolo 88 % obojživelníků (ocasatí 9 % a červoři 3 %).
Mezi druhy žab je značný rozdíl ve velikosti. Nejmenší žábou je parosnička z Papuy Nové Guiney Paedophryne amauensis měřící 7,7 milimetru (druhou nejmenší je ropušenka dvouprstá z Brazílie, která měří 9,6–9,8 mm) a naopak největším druhem je 40 cm dlouhý veleskokan goliáší z Kamerunu. Ještě větší byla pravěká žába rodu Beelzebufo žijící v době před 70 miliony let na Madagaskaru.
V převážné většině žáby kladou vajíčka, z nichž se líhnou larvy, pulci vázaní na vodu a dýchající žábrami. Některé druhy žab jsou živorodé. Dospělé žáby dýchají plícemi, mají je však slabě vyvinuté, a proto je výrazný podíl kožního dýchání (u některých druhů převládá). Kůže je proto tenká a vlhká, což klade vyšší nároky na vlhkost a čistotu prostředí, v němž žáby žijí. Některé druhy nejsou téměř vůbec vázány na vodu.
Žáby jsou důležitou složkou ekosystému. Živí se převážně hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, samy jsou složkou potravy pro brodivé ptáky, kachny a jiné ptáky či pro plazy i některé savce.
Žáby i další obojživelníci jsou výbornými indikátory kvality životního prostředí.
evoluce
Obojživelníci podobní žábám se objevili již v mladších prvohorách, zhruba před 300 miliony let. Evoluční předchůdci žab se objevili již v nejspodnějším triasu, jak dokazuje například druh Triadobatrachus massinoti z Madagaskaru